Jan Jandourek z Fora 24 obvinil energetického experta, Ivana Noveského – a další odborníky, kteří predikovali, že bez levného ruského plynu hrozí českému průmyslu paralýza a zkáza, z planého strašení. „Čas a paměť jsou záludní nepřátelé, protože odhalí, kdo se fatálně spletl ve svých předpovědích.“

Již v březnu má pan Jandourek jasno, že jsme nezmrzli a že nic nezkrachovalo a nezaměstnanost neroste. Z tohoto vyvozuje, že vláda Petra Fialy vše bravurně zvládla – a míříme i s Forem 24 ke světlým zítřkům.

Následující pasáž hodlám věnovat především těm, kdo by snad chlácholení Fora 24 a podobných ideologicky jednostranných plátků věřili.

Ano, dosavadní průběh zimy byl relativně velmi mírný – a lidé ji přečkali s tím, že nemusili tolik topit, jako by tomu bylo při dlouhodobě se držících desítkách stupňů pod nulou. Přesto je možné, že pro někoho byla i tato mírná zima nesnesitelná, a musil na topení šetřit tak, až z toho má podlomené zdraví. Takové příběhy k nám neproniknou. O osudy takových lidí se mocní nezajímají.

Výsledné počasí ovšem v žádném případě není úspěchem Fialovu kabinetu. Ani Petr Fiala totiž větru ani dešti neporučil – a pokud k nim vyslal své signály, nic si z nich nedělaly.

Český průmysl rozhodně vyhráno nemá. Naopak. Platí, že ho potápějí hlavně extrémně vysoké ceny plynu a elektřiny. To se projevuje zhoršenou konkurenceschopností – a tím je zaděláno na obří problém. Dnes se firmy ještě drží – již zítra – metaforicky řečeno – to může být jinak.

Je složité predikovat, kdy který podnik může zkrachovat – ale i člověk zcela jakýchkoli faktů neznalý si může spočítat základní rovnici: Zbavíme–li se ruského levného plynu, musíme ho nahradit plynem jiným. Realitou je, že v dosahu alternativ příliš nemáme. Jestliže se Česká republika vymaní ze závislosti na Rusku, bude závislá na jiném producentovi. Otázkou je, co to udělá s cenovou politikou. Dovážet plyn přes oceán znamená výrazné prodražení dané komodity. Do toho připočtěme nutnost výstavby nových zařízení pro distribuci takového plynu – a vezměme v potaz, jak dlouho a za kolik se u nás v průměru staví dálnice.

Krom toho je možné, že budeme nakupovat ruský plyn, jen putující přes jiné země, který nazveme ideologicky čistým – ale zaplatíme za něj mnohonásobně více, než bychom platili Rusku.

Do toho připočtěme zničení plynovodů Nordstream 1 a 2, za nímž podle pátrání S. Hershe stojí představitelé USA, kteří evidentně na prošetření tohoto teroristického aktu nemají zájem. Bylo by dobré vyčíslit úniky plynu způsobené tímto barbarským činem – a zaměřit se na následky, které to pro evropský průmysl bude mít. Toho ale ryze proamerické a provládní propagandistické médium Forum 24 není schopno.

Nemusíte přitom být mysliteli, abyste dospěli k závěru, že vypadne–li vám příjem levných surovin, musíte je nahradit – a že tato náhrada bude tím dražší, čím vzdálenější bude zdroj, a čím komplikovanější bude přeprava. Jakmile za zboží vynaložíte několikrát vyšší náklady, zdraží se vám v podstatě vše.

Na tomto místě si škodolibě vypůjčím větu pana Jandourka, že čas odhalí, kdo se fatálně spletl v predikcích. Jednu takovou vyřkl Petr Fiala, když nás ujišťoval, jak již v roce 2023 klesne inflace pod deset procent.

„Věřím, že se naplní předpovědi expertů a že opatření, která dělá naše vláda – a v oblasti boje s inflací i Česká národní banka – se už letos začnou pozitivně projevovat. Že se zbavíme dvouciferných hodnot inflace, že se drahota začne umírňovat a ceny klesnou na přijatelnou úroveň.“

Míra vyjádřená přírůstkem ke stejnému měsíci předchozího vyjadřuje změnu cenové hladiny ve vykazovaném měsíci daného proti stejnému měsíci předchozího . V únoru 2023 dosáhla 16,7 %. Nic nenasvědčuje tomu, že by měla výrazněji klesat.

Státní dluh by měl letos překonat hranici 2,5 bilionu a v roce 2023 tří bilionů korun. Během let 2021 až 2023 by tak měl stoupnout zhruba o jeden bilion korun. Dluh vlády České republiky loni historicky rekordně narostl. O skoro 430 miliard korun. To nominálně zhruba odpovídá nárůstu zadlužení vlád z let 1993 až 2004. Na tomto je nejděsivější, že enormní zadlužování se stalo trendem. Dluh však nejde na podporu zaměstnanosti českých občanů a zamezení jejich propadu do bídy. Každý občan by se měl zeptat, jak moc se ještě můžeme zadlužit, než zcela zbankrotujeme, neboť je snad očividné, že si nelze donekonečna půjčovat – a zvyšovat výdaje, aniž tomu odpovídá stránka příjmová.

Fialův kabinet projevil zájem o půjčku od Evropské komise minimálně v objemu 70 miliard korun. Údajně na energetickou bezpečnost. Dále je zřejmé, že Fialova vláda bude vydávat prostředky na zbraně pro Ukrajinu. Pak se ale nemůžeme divit, že není na školství, zdravotnictví a sociální systém.

Jak je Česká republika za Fialovy vlády připravena na výrazné zdražení energií, na redukci obřího dluhu a na hrozbu otřesů v bankovnictví?

Ceny potravin – ale i dalších produktů nadále rostou. Platy většiny občanů ovšem nikoli. Jak dlouho budeme moct vystačit s neměnnými platy, kdy vše ostatní bude dražší a dražší?

Svět kolem nás se výrazně proměňuje. Vykročil cestou k multipolárnímu uspořádání – a Česká republika na tento trend nereaguji nijak. Respektive její vláda podniká kroky odpovídající uspořádání unipolárnímu.

Ruský ministr energetiky Nikolaj Šulginov nedávno oznámil, že Ruské federaci se podařilo přesměrovat veškerý vývoz ropy, na který se vztahují sankce, do zemí mimo Západ. Saúdská Arábie projevila zájem obchodovat s ropou s Čínou na bázi čínského jüanu namísto dolaru. Takový krok je výzvou pro stávající řád, který zahrnuje výlučné používání americké měny v mezinárodním obchodu s ropou – ta je fakticky oporou dolaru jako mezinárodního platebního prostředku.

Chybí nám odborné analýzy, které by hledaly východiska do budoucna. Analýzy, které by počítaly s různými scénáři, které mj. zahrnují i možný rozpad Evropské unie.

Platí, že pokud náš průmysl nebude konkurenceschopným vinou předražených energií, bude upadat. Jakmile budou zavírány průmyslové podniky – a těžko říct, zda se tak stane do půl roku, do roka, do dvou let – to je závislé na mnoha faktorech odvíjejících se od domácí politiky, ale hlavně té celosvětové – poroste nezaměstnanost. To není strašení, to je logický závěr, co bude následovat, když se něco stane. Vzroste–li nezaměstnanost, klesne koupěschopnost – a opět se zvýší propouštění. Je to začarovaný kruh. V takovém případě můžeme bez přehánění mluvit i o hladomorech.

Připomeňme si, co Fialova vláda a mainstreamová média uváděla jako hlavní úspěch českého účinkování v čele Evropské unie: Vyjednání směrnice EU, která ukončí výrobu aut se spalovacími motory k roku 2035.

Premiér Petr Fiala si počkal na březen 2023, kdy vyslal jeden ze svých signálů, tentokrát o tom, že je velmi potěšen dohodou Německa s Evropskou komisí, která se týká zachování aut se spalovacími motory i po roce 2035, pokud tyto vozy budou používat uhlíkově neutrální paliva. „Je to důležitý úspěch, protože se tím naplňuje jeden z výsledků našeho předsednictví v Radě EU“, pravil Petr Fiala. Jinými slovy úspěchem českého předsednictví je, že to, co se během něj vyjednalo, bylo později výrazně korigováno. Kocourkov hadr. Toto má být premiér české republiky?

Obavy o naši budoucnost jsou naprosto oprávněné. Počkejme si, zda se letos dočkáme nižší inflace, jak Petr Fiala sliboval. Počkejme si na okamžik, kdy bude padat jeden průmyslový podnik za druhým. Počkejme si, až začnou padat banky.

Anebo na to nečekejme. Zkusme udělat maximum pro to, aby tyto katastrofické scénáře nenastaly. Jenže to není možné, dokud tu bude strašit Fialův kabinet.